21 May 2011

DEZIRÉ ZA PĚTKU 2

Pídili jsme se po informacích a došli k původní majitelce knihy, Harlekýnce Janě, a mnohé se dozvěděli - je pro nás odbornice na slovo vzatá. Poprvý se paní Jana setkala s timhle typem literatury asi kolem třinácti. Prý hodně četla obecně, až jí babička říkala: „parchante, já ti to hodim do kamen!“ V týhlé éře života objevila právě červenou knihovnu a dostala se k Večerům pod lampou. Děje těhle knih se odehrávaly v českym prostředí a jejich podstata spočívala víceméně ve faktu, že zlo bylo náležitě potrestáno dobrem.
Kolem dvaceti, když pracovala jako vychovatelka, neměla moc co dělat, začala proto číst knihy od Courths-Mahlerový. Ty byly fakt hodně slušňácký. („Když děvče otěhotnělo, muselo skočit do řeky“). Ale obecně nebylo moc srdíčkovejch příběhů ke čtení a prý mezi nima nenašla rozdíl, ať byly z ČSR anebo Německa (většina týhle romantický literatury u nás pocházela z Německa). „U Kanaďanů je to ale těžší, maj jinou mentalitu“, podotkla a pak připojila, že „to všechno je sračka“. Vlastně to četla spíš kvuli tomu, že si potřebovala psychicky odpočinout. Jo, to je úplně pochopitelný. Sorry, ale vy vidíte nějakej rozdíl mezi Ordinací, Esmeraldou a harlekýnkou?
My moc ne.

Pak se u nás začal vydávat Harlequin, registrovaná známka a z Kanady. Dneska už je to legenda, jen třeba v roce 2006 se prodalo na 160 milionů kopií.

Překvapeni jsme se dozvěděli, že se o knížky dělila. S kým? Hltal je její švagr, příklad starosvětského mládence, co žil 40 let sám a potřeboval si v životě najít něco pozitivního. A hle, našel. Čtení harlekýnek ale vedlo k problémům, citlivka se stále víc odpoutával od reality a nedokázal pochopit, že zrovna takhle to v životě zkrátka nechodí. Jak jsme tak seděli, paní Jana vytáhla edici Desire (jak Sára řiká „Deziré“, což zní jako oslovení nejlevnější děvky) a začala vyprávět, kterak ji fascinuje, že se dozví konec příběhu hned na třetí stránce. Jo, kéž by se to tak takhle mělo i se životem. Ale určité harlekýn-situace se podle Jany v životě vážně dějí! Alespoň u ní na vesnici blízko Prahy. Dala nám hned dva příklady intrik a lásky. Když byly na vesnici volby, přihlásili se dva kandidáti. Jeden hrozně „pletichařil“, obcházel voliče a pomlouval konkurenta (kterej byl asi dost splachovací) tak šikovně, až ho sprostě vyštípal. Klasika očividně i v politice na nejnižší úrovni. Další incident, co se stal, se týkal dvou manželskejch párů. Jednoduše řečeno: na vesnické pouti-v okolí události numero uno-, si zvesela sedla manželka z páru A na klín mužíkovi z páru B, což byla na tu vesnici obrovská nestydatost, samo. Manželka B měla dost na kahánku. Potom se ale ukázalo, že to A dělala jenom proto, aby druhá žárlila. Chtěla se pomstít za to, že ji předtím přistihla se svým manželem in flagranti. Taková telenovela v reálu.





2 comments:

  1. hrozně zajímavé a poutavé čtení. Chci pokračování!

    ReplyDelete
  2. Chcem víc.Dvakrát líbí se mi natřetí.

    ReplyDelete

shout